Ferrari v kočáru aneb Jak chytře utratit miliony

[Instrumental Intro] [Verse 1] V Miláně se sešli všichni moudří lidé, Alex Ball tam řešil velký paradox. Ptá se, zda nám rozpad firmy brzy přijde, když z té fragmentace máme těžkou noc. Každý v kanclu tajně tiskne jiné tlačítko, kolektivní paměť v troskách umírá. Utratili jsme už celé jmění za chvilku, každý šéf se v koutě tiše usmívá. [Chorus] Nekupuj si hračky, co tě nespasí, šéfové si rveji zbytky na vlasy. Zaplať a pak se jen tiše modli dál, umělá inteligence je náš král! [Post-Chorus] (Zaplať a modli se!) Jenom zmatené nástroje v řadě, (Ferrari v kočáře!) takhle dopadnem v každé té radě. [Verse 2] Claudio Ricci vidí tyhle trapné scény, když do starých struktur nový motor dáš. Dali jsme prý motor z luxusní ferari do kočáru s koňmi, co hned v blátě máš. Druhou velkou chybou je prý návratnost, kterou manažeři pořád dokola měří. Zatímco nám roste zmatek, zlost a zlost, stará firma v drahé lži dál slepě věří. [Chorus] Nekupuj si hračky, co tě nespasí, šéfové si rveji zbytky na vlasy. Zaplať a pak se jen tiše modli dál, umělá inteligence je náš král! [Verse 3] Scott Likens nám radí, ať to sloučíme, architektura prý kopíruje stát. Když své lidi novou prací zkroutíme, bude úzké hrdlo na ty stroje řvát. Už to není hračka, konec zábavy, čeká na nás velká těžká přestavba. Změna procesů nám rozum napraví, jinak firmu spolkne tahle nálada. [Chorus] Nekupuj si hračky, co tě nespasí, šéfové si rveji zbytky na vlasy. Zaplať a pak se jen tiše modli dál, umělá inteligence je náš král! [Outro (Instrumental)]