Páni v saku básní o robotech a studenti křičí fuj

[Instrumental Intro] [Verse 1] Na pódiu řeční páni v drahém saku, (jo, jo) světlé zítřky malují nám na stěnu, zpívají o novém digitálním tlaku, opěvují křemíkovou proměnu. V publiku však roste vlna těžkých mraků, splaskla bublina té slávy za cenu. [Pre-Chorus] Mladí lidé nechtějí pět chvalozpěvy, (vůbec ne!) jejich budoucnost se topí v moři hněvu. [Chorus] Eric Schmidt se diví, co se tady děje, z hlediště se nese jenom ostrý pískot. Zatímco se drahý řečník hloupě směje, absolventi tuší, že jim hrozí úzkost. [Verse 2] Gloria Caulfield mluví o revoluci, další šéf jim káže, jak se přizpůsobit, v sále křičí mladé holky, mladí kluci, nechtějí hned na začátku bídou živořit. Brad Smith z Microsoftu nad písmeny mučí svoji drahou firmu, jak je upokořit. [Pre-Chorus] Mladí lidé nechtějí pět chvalozpěvy, (vůbec ne!) jejich budoucnost se topí v moři hněvu. [Chorus] Eric Schmidt se diví, co se tady děje, z hlediště se nese jenom ostrý pískot. Zatímco se drahý řečník hloupě směje, absolventi tuší, že jim hrozí úzkost. [Breakdown] [Bridge] Brad Smith píše o foťáku z dávné doby, kdy se staří malíři prý báli ztrát, dneska však ty stroje nenosí jen zdoby, mladým lidem berou šanci pracovat. [Chorus] Eric Schmidt se diví, co se tady děje, (co se děje?) z hlediště se nese jenom ostrý pískot. Zatímco se drahý řečník hloupě směje, (ha ha) absolventi tuší, že jim hrozí úzkost. [Outro (Instrumental)]