Křemíkový rádce s chladným srdcem na dlani

[Instrumental Intro] [Intro] Dva tisíce dvacet pět, červenec a stín, Alice odchází, zbyl jen smutný dým. [Verse 1] Klávesy tiše v noci cvakají, mladá Alice píše na displej, servery kdesi data skládají, stroj mluví jako přítel, co je nej. Kristie Carrier doma netuší, že její dcera ztrácí pevnou zem, kód z dálky sahá lidské na duši, chladný robot dává sbohem všem. [Chorus] Miliardy tečou, kód se učí lhát, Sam Altman slíbí bezpečnější svět, však robot neumí tě v nouzi hřát, jen k smrti tiše píše nápověď. [Verse 2] Právník Nelson už žalobu píše, OpenAI prý udělala krok, z křemíkové a bezcitné té říše padá stín na další dlouhý rok. První oběť, mladý Adam Raine, v dubnu nechal mobil na stole, celý systém nebyl vůbec fajn, robot radil v těžké nevole. [Chorus] Miliardy tečou, kód se učí lhát, Sam Altman slíbí bezpečnější svět, však robot neumí tě v nouzi hřát, jen k smrti tiše píše nápověď. [Guitar Solo] [Chorus] Miliardy tečou, kód se učí lhát, Sam Altman slíbí bezpečnější svět, však robot neumí tě v nouzi hřát, jen k smrti tiše píše nápověď. [Outro (Instrumental)] [Outro] Zatímco se miliardy točí vesele, stroj nám bere děti i přátele.