Barevný automat na jedy a stát klidně spí

[Instrumental Build-up] [Intro] Před školou nám svítí bedna plná chemie, každý rodič trne hrůzou, jestli dítě přežije. [Verse 1] V Prostějově u Anděla stojí tichý stroj, místo Coly nabízí tam syntetický ráj. Mládež u něj zahajuje odpolední boj, zajedou tam pro balíček na ten tichý kraj. Jiříkovi je teprve pouhých třináct let, jeho sestra Ela v deváté třídě už je. Chtěli jenom na chviličku změnit šedý svět, koupili si chemický jed, co jim hlavu zlije. [Verse 2] Místo trávy na zahradě chemická je směs, nikdo neví, co ta látka s lidským mozkem provede. Stačí jeden hloupý potah, zachvátí tě děs, sanitka tě do nemocnice ihned doveze. Filip s mámou Andreou jsou v těžkém naříkání, Jiří skončil na jednotce intenzivní péče hned. Mladá holka skáče z okna, nemá kousek stání, aby mohla z automatu rychle koupit jed. [Instrumental] [Bridge] Kratom zakážeme hned, (zakážeme!) tohle je náš nový svět! Zatímco se úřad hádá, drogu kupuje si mládež ráda. Padesát dva otrav bylo v dubnu prý, politici řeší hloupost, dál si klidně sní. Sáček za sto korun českých koupí každý kluk, zda to s tebou zítra sekne, je jim vlastně fuk. [Verse 3] Za sto korun u Anděla v pasáži to dýmá, čtečka občanské průkazy vůbec neřeší. Tahle krutá realita celou zemi třímá, podnikatel s herním strojem se jen utěší. Učitelé marně pláčou, že je trh tak volný, syntetická marihuana dětem mozek drtí. Státní orgán alibismem zůstává dál odolný, dokud někdo před tou školou nezkolabuje k smrti. [Outro (Instrumental)]