Jak utajit prezidenta před vlastním národem

[Instrumental Intro] [Verse 1] Měl to být skvělý pokec o vojenské slávě, prezident Petr Pavel mluvil velmi dravě. (Yeah!) Jenže se na obraně ministerské hlavy, lekly, že z toho vzniknou nebezpečné stavy. Zavelel Jaromír Zůna, že se stopnou stroje, generál Karel Řehka chystal se do boje. Vít Kolář naštvaně hřímal, že je to cenzura, kterou tu předvádí ta ministerská stvůra. [Chorus] Kdo za to může, křičeli lidi v jednom hlase, inspekce pravdu hledala v tom divném čase. Zákaz prý nikdo nedal, to se jenom zdálo, chybovali dva lidé, na to stačí málo! [Verse 2] Jak to, že na internet tajně video uniklo, když na ministerstvu velké drama vzniklo? Petr Macinka ho pyšně na svůj profil věsil, zatímco Jaromír Zůna se v kanclíku děsil. Koaliční kamarád dostal skvělou věc, rozhovor s prezidentem pustil nakonec. (To byl gól!) A celá armáda jen překvapeně zírá, jak se ta státní tajemství dnes snadno sbírá. [Drop] [Chorus] Kdo za to může, křičeli lidi v jednom hlase, inspekce pravdu hledala v tom divném čase. Zákaz prý nikdo nedal, to se jenom zdálo, chybovali dva lidé, na to stačí málo! [Verse 3] Inspekce v květnu ukončila dlouhou práci, teď se dva páni na obraně hrozně mrací. Ředitel kabinetu udělal prý botu, nesmí teď radši ani pomyslet na sobotu. A s ním šéf komunikace z generálního štábu, udělal obrovskou chybu, ztratil glanc i šťávu. Cenzura to prý nebyla, jen hloupá shoda, prezident si teď říká, že je to velká škoda. [Chorus] Kdo za to může, křičeli lidi v jednom hlase, inspekce pravdu hledala v tom divném čase. Zákaz prý nikdo nedal, to se jenom zdálo, chybovali dva lidé, na to stačí málo! [Outro (Instrumental)]