Skandál, který otřásl celým Římem aneb nucené práce v

[Instrumental Intro] [Verse 1] [Sarcastic] Zlaté časy v obýváku náhle končí v Itálii, teď se u nich v Římě s pláčem hořké slzy z očí lijí. Giorgia Meloniová vydala to nařízení, poležet si doma v klidu, to už pro ně k mání není. Třicet pět set úředníků zasypala těžká bída, zase musí do paláce, stará doba se jim střídá. Zvykli si na pyžamo a na ranní kávu v klidu, teď jim vláda bere štěstí, vyhání je na ulici, k lidu. [Verse 2] Už jim zbývá na dálku jen padesát dva dní za rok, nastoupit do kanclů zpátky, na to prý má stát hned nárok. Čtyři dny jít makat týdně, to je pro ně hrozná zrada, stávka hnedka ochromila místa, kde se schází vláda. Stěžují si na budovy ze šestnáctého století, chátrají prý staré domy, prach a špína na ně letí. Přeplněné kanceláře, horko, k tomu divná stravu, křičí odboráři hlasem (Je to konec pro pohodu!). [Bridge] [Playful] Všude krysy, divný zápach, stará střecha protéká, invaze zlých sršňů tam na chodbách na ně počká. Kdo by seděl v kanclu, když v zácpách v Římě ztratí mládí? Sedmdesát jedna hodin v autě nikdo nemá rádi. Složitost prý našich úkolů si žádá tělo k tělu, Meloniová si ale staví vlastní novou celu. Zlatý home office je pryč a přichází teď tvrdý den, vstávat ráno, žehlit košile, to je jako strašný sen. [Verse 3] [Sarcastic] Ochutnejte realitu, co se pro ně v mračnech chystá, vládní budova je teď pro lenochy drsná místa. Odbory se vztekají a lidé hrozí další krizí, teď jim slastná pohoda pod rukama v dálce mizí. Řím je v zácpě, v palácích se krysám zase skvěle daří, zatímco se úředníci nad papírem vzteky vaří. Premiérka drží lajnu, neustoupí ani o krok, čtyři dny se makat musí, aspoň celý tenhle rok. [Outro (Instrumental)] [End]