Kaktusy schované v ponožkách a spravedlnost, co má trny

[Instrumental Intro] [Hook] Sao Paulo pláče, česká parta se smíchy válí, stovku pichlavých krasavců v ponožkách si z dálky sbalí! [Verse 1] Čtyři páni v Sao Paulu zažili celkem krušné chvíle, když jim v ranci našli flóru, která měla odletět, příbory a teplé fusky posloužily pro ty cíle, stovka pichlavých těch dárků měla zkrášlit rodný svět. Dva tisíce vzácných semen nacpali si do pytlíčků, sto devadesát osm kousků do plechovky schovali, brazilští je u kontroly chytli pěkně u balíčků, místo teplé české dílny na letišti plakali. [Verse 2] Osmdesát pět tisíců stála každého ta kauce, nepustili na ty pány v noci brazilské ty dravce. Český mluvčí Adam Čörgő neřekne vám ani slovo, zahraniční ministerstvo mlčí, je to hotovo. Vladimír B. z Hradce Králové teď leží v horečkách, ředitel Jan Opitz doufá, že to skončí v pohádkách. Kolegové za něj učí, škola hledá náhradu, pašování kaktusů mu pokazilo zahradu. [Breakdown] [Bridge] Zpackaný byl slavný plán, kaktus v hlíně nebyl dán, brazilský teď advokát, zkouší v mraku zalhát, žádný z nich se nechce smát, domů utekli se bát, zdecimovaná parta je, konec slavné trofeje. [Verse 3] Vladimír Š. v šestašedesáti tiše doma sedí, na gymnázium v Hořicích se s obavou dneska hledí. Sousedé se diví moc, proč kaktusy tak schovával, ve skleníku zamčeném je nikomu prý nedával. V ponožkách a plechovkách se spravedlnost nese dál, soud v Sao Paulu zatím pro ty pány ještě nezačal. Pašeráci kaktusů jsou doma v české kotlině, ostuda však píchat bude na každé té mýtině. [Outro (Instrumental)]