Jak chudá myška k levnému žižkovskému bytu přišla

[Instrumental Intro] [Intro] Na pražském Žižkově se dějí věci vídané, státní byty pro vyvolené jsou tu chystané. [Verse 1] Na Žižkově stojí pěkný byt, v němž by kdekdo toužil v klidu žít. Sedmdesát metrů dává prostor k hrám, Tünde Bartha klíče předá vám. (Jo, přesně tak!) Kdo tu bydlí, když je šéfka pryč? Kdo má od těch dveří zlatý klíč? Dvě studentky jedou ze Slovenska sem, v tomhle bytě žijí sladkým snem. [Verse 2] Dva tisíce čtyři, dávný čas, chudé myšky měly tenký hlas. V malém bytě mačkaly se v tmách, z těhotenství měla šéfka strach. Na Žižkově dostali pak státní ráj, levný nájem, jako sladký máj. Dneska bere sto třicet tisíc každý měsíc, přesto drží obecní klíč od drahých věnic. [Drop] [Bridge] Průhonice, Maďarsko a další domy má, o etice novinářů často rozjímá. Jak by mohla dceři do očí se podívat, kdyby musela ten levný luxus odevzdat? "Je to nefér!" křičí šéfka do médií hned, i když tržní nájem dobře vidí celý svět. Jedenáct tisíc je pro ni prý drahý špás, zkontroluje radnice ten podnájemní pas. [Verse 3] Praha tři teď celej spis už studuje, na Žižkově úřednice divně gazduje. Studentky tam bydlí zcela zdarma prý, porušil se zákon, nebo jsou to rodinní? Airbnb prý tahle dáma vůbec nevede, do problému se svou partou lehce zajede. Úřad vlády platí skvěle, kapsa přetéká, státní bydlení však láká každého člověka. [Outro (Instrumental)]