Píseň vypráví tragický a absurdní příběh polské češtinářky Moniky Koniuszekové Silvaové, která bojovala proti korupci v Ekvádoru, čelila výhrůžkám kartelů a nakonec byla nalezena mrtvá, přičemž úřady se případ pokusily odbýt jako sebevraždu.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Z polského Reszelu vedla její cesta, (ano!)
studovat češtinu do velkého města.
V Londýně a Brně četla slavné spisy,
netušila vůbec, co ji čeká kdysi.
V Ekvádoru chtěla dělat čisté věci,
korupčníci v uchu měli těžké kecy.
Vzala si na mušku lumpy, co tam kradou,
ti se jí pak krutě odvděčili zradou.
[Chorus]
Kartel vypsal odměnu a policie mlčí,
sebevražda prý to byla, tvrdí tlamy vlčí.
Joanna Cuperová drží prapor protestů,
hledá pro ty vrahy spravedlivou cestu.
[Verse 2]
Měla dcerky dvě a milovala lidi,
její hrozný osud celý svět teď vidí.
Robinson del Pezo, kolega co padl,
daleko dřív v zemi bez milosti zvadl.
Monika se nebála, i když přišly hrozby,
ignorovat chtěla všechny temné prosby.
Našli ji pak mrtvou v jejím vlastním domě,
zůstaly jen dcerky opuštěné skromně.
[Chorus]
Kartel vypsal odměnu a policie mlčí,
sebevražda prý to byla, tvrdí tlamy vlčí.
Joanna Cuperová drží prapor protestů,
hledá pro ty vrahy spravedlivou cestu.
[Drop]
[Bridge]
Dcery jely k tátovi do brazilské dálky,
máma doma zůstala uprostřed té války.
Zemřela tam žena, co odmítala lhaní,
nikdo už ji na tom světě před nimi nechrání.
[Chorus]
Kartel vypsal odměnu a policie mlčí,
sebevražda prý to byla, tvrdí tlamy vlčí.
Joanna Cuperová drží prapor protestů,
hledá pro ty vrahy spravedlivou cestu.
[Outro]
Evropská unie tlačí na ten spor,
teď se musí zodpovídat celý Ekvádor.
[Outro (Instrumental)]