Kouzla už neplatí, když rodina krade a vlastní lidé tě

[Intro] [Spoken Word] (Jana Andresíková) Čáry a kouzla fungují jenom v pohádkách. Ve skutečném životě vás nejbližší nechají v slzách. [Verse 1] Hrála jsi v pohádce zlou babici s koštětem, ve skrytu duše však otřáslas celým světem. Skutečný osud byl horší než černá noc, na rány osudu nezabral prsten ani moc. Po těžké nehodě klinickou smrt jsi znala, z nejhorších zranění se těžce oklepala. Pak přišel výstřel, co ložnicí hrozně zazněl, vlastnímu životu tam konec utnul manžel. [Pre-Chorus] Prstenem neotočíš, když ti osud hrozí, smůla tě provází a štěstí těžce schází. [Chorus] (Kouzla vyprchala!) Zůstala jsi sama, když se pravda ukázala, rodina tě o všechno chladnokrevně obrala. [Post-Chorus] (Peníze pryč!) Dcera Michaela chtěla matku zbavit práv, tenhle příběh není pohádkový, spíš je dravý. [Verse 2] Nový dům u Mělníka musela jsi prodat, vnuk Tomáš s dcerou tě nenechali ani vydechnout, peníze z účtu ti mizely pod rukama, v podkrovním bytečku zůstala jsi úplně sama. Na sklonku života Alzheimer paměť smazal, ten krutý osud ti poslední rány zasadil, ve starobinci jsi s covidem tiše spala, v naprosté izolaci svou roli dohrála. [Pre-Chorus] Prstenem neotočíš, když ti osud hrozí, smůla tě provází a štěstí těžce schází. [Chorus] (Kouzla vyprchala!) Zůstala jsi sama, když se pravda ukázala, rodina tě o všechno chladnokrevně obrala. [Post-Chorus] (Všechno ti vzali!) Dcera Michaela chtěla matku zbavit práv, tenhle příběh není pohádkový, spíš je dravý. [Drop] [Outro (Instrumental)] [End]