Moře plné kapitánů, co radši neřídí nic

[Instrumental Intro] [Hook] Čtyři Češi jeli na dovolenou snů, (Yeah!) místo toho přišel konec jejich dnů. [Instrumental Build-up] [Verse 1] Vlnky tiše šplouchají u ostrova Brač, nikdo v tuhle chvíli netušil, co bude zač. Katamarán letí, vlny kolem pění, jenže na tom můstku kapitán prý není. První důstojník měl dávat velký pozor, teď mu hrozí cela, mříže a drsný dozor. A na plachetnici, co se klidně nese, český jachtař u kormidla strachy se třese. [Chorus] Dvě velké lodě jedou přímo na sebe, čtyři lidské duše letí rovnou do nebe. Volant nikdo nedrží a motor divoce řve, Jadran zase jednou barví slané vlny své. [Post-Chorus] Konec plavby, konec krásných chvil, kdo tu strašnou srážku vlastně zavinil? [Verse 2] Z Bolatic tři lidé domů nepřijedou, sousedi teď pláčou nad tou zprávou šedou. Petr s Jiřinou, manželé tak skvělí, ti s partou Bobrů tančit vždycky chtěli. Černý prapor visí nad Ostravou k ránu, technický úsek teď schytal těžkou ránu. Zemřel Petr B., co podporoval odpady, zbyly po něm fotky, sport a skvělé nápady. [Chorus] Dvě velké lodě jedou přímo na sebe, čtyři lidské duše letí rovnou do nebe. Volant nikdo nedrží a motor divoce řve, Jadran zase jednou barví slané vlny své. [Instrumental Break] [Verse 3] Chorvatská policie zavřela už důstojníka, patnáct let ve vězení, strach se ho už týká. Když kapitán z katamaránu odešel kamsi pryč, osud nad posádkou zvedl krutý bič. Češi viděli, jak velká loď se řítí, zkusili změnit směr, teď jsou v síti chycení. Mezi Bračem a Šoltou nastal strašný ráz, letošní dovolenou přikryl věčný mráz. [Chorus] Dvě velké lodě jedou přímo na sebe, čtyři lidské duše letí rovnou do nebe. Volant nikdo nedrží a motor divoce řve, Jadran zase jednou barví slané vlny své. [Outro (Instrumental)]