Černá skládka pro naději a dvanáct let za mříží

[Instrumental Intro] [Intro] Na Střekově u popelnic divný balík leží, mladá matka před rozsudkem s těžkou vinnou běží. [Verse 1] Porodila tajně doma, neřekla to nikomu, zabalila novorozence, utíkala od domu. Kontejner se náhle změnil v provizorní postýlku, nechala tam vlastní dítě ležet pouhou chvilku. U soudu pak tvrdila, že měla plán a naději, že prý lidi kolem půjdou a miminko najdou raději. Soudce ale neuvěřil téhle divné pohádce, za pokus o vraždu syna vyměřil trest té matce. [Build] [Chorus] Dvanáct roků za mřížemi za ten hrozný, chladný čin, v popelnici na Střekově ležel malý, pláčící syn. Tři sta čtyřicet tisíc korun odškodného musí dát, před spravedlností v Ústí už nemůže utíkat. [Verse 2] Obhajoba nesouhlasí, hned podává odvolání, debaty se o tom vedou v celém městě bez ustání. Kamarádka u soudu prý výpovědí zamotala hlavu, teď se tahle smutná pravda nese skrze velkou vřavu. Mladá žena doufala, že chlapce někdo najde včas, chladný plech a hromada trosek zlomil její vlastní hlas. Rozsudek je nepravomocný, ještě není konec dnů, krutá realita zničila zbytek jejích hloupých snů. [Chorus] Dvanáct roků za mřížemi za ten hrozný, chladný čin, v popelnici na Střekově ležel malý, pláčící syn. Tři sta čtyřicet tisíc korun odškodného musí dát, před spravedlností v Ústí už nemůže utíkat. [Bridge] [Whisper] Prý jen chtěla, aby klukovi bylo lépe nežli s ní, teď v cele předběžného zadržení dlouhé noci sní. [Normal] Ale nechat novorozeně na dně chladné popelnice, nenechá nikoho chladným, pláče celá ulice. [Chorus] Dvanáct roků za mřížemi za ten hrozný, chladný čin, v popelnici na Střekově ležel malý, pláčící syn. Tři sta čtyřicet tisíc korun odškodného musí dát, před spravedlností v Ústí už nemůže utíkat. [Outro] Spravedlnost promluvila u krajského soudu rázně, za ten ledový skutek půjde matka rovnou do kázně. [Outro (Instrumental)]