Jak se lidé nikam nedostali kvůli jedné smutné nehodě

[Intro] (Metro vjíždí do stanice) [Spoken Word] [Sarcastic] Praha, osmnáctého června, v podvečer. Na lince B se zastavil čas i lidské osudy. Někdo spěchal na pivo, někdo domů. Jenže na Andělu to dopadlo úplně jinak. [Verse 1] Ve čtvrtek podvečer na žluté lince, mačkají lidé své poslední mince. Jan Daněk z policie hlásí tu zprávu, že jeden z nás navždy opustil dravou hlavu. (tragédie!) Skočil tam pod vlak, když souprava jela, záchranka marně pak křísila těla. Na místě zemřel, hned skončil ten boj, a pro tisíc Pražanů zastavil se stroj. [Chorus] [Drop] Anděl má zavřená křídla i vchod, metrem teď neprojdeš na druhý bchod! (vůbec ne!) Smíchovské nádraží a Florenc stojí, lidé se v tramvajích o nervy bojí. [Verse 2] [Gritty] Dvě dlouhé hodiny žlutá linka spala, cestující zlostně na displeje zírala. (proč to nejede?!) Tramvaje nahoře ucpaly Prahu, každý chtěl domů a ztrácel svou snahu. Na Černý Most to sice dál jezdí, ale bez řádu a bez jasných hvězd. Cynická Praha se v chaosu topí, na zemi zůstaly jen smutné stopy. [Chorus] [Drop] Anděl má zavřená křídla i vchod, metrem teď neprojdeš na druhý bchod! (vůbec ne!) Smíchovské nádraží a Florenc stojí, lidé se v tramvajích o nervy bojí. [Bridge] [Sarcastic] Zatímco jeden život tam tiše zhasl, dav v metru na dálku zoufale prskal. Že nestihnou schůzku a studené jídlo, ztracený člověk byl pro ně jen mýdlo. [Chorus] Anděl má zavřená křídla i vchod, metrem teď neprojdeš na druhý bchod! (vůbec ne!) Smíchovské nádraží a Florenc stojí, lidé se v tramvajích o nervy bojí. [Outro] [Outro (Instrumental)] Provoz už běží, lidi zas spěchají, smutné osudy v tunelu nechají. [End]