Příběh o placatém nose a českých tetách

[Instrumental Intro] [Verse 1] Přišli jsme sem tenkrát ještě za hluboké šedi, (jojo!) do země, kde roste hlavně svíčková a zelí. Místní na nás koukali, jak v zoologické sedí, jako bychom z cizí hvězdy právě přiletěli. České tety hlídaly nás, když naši šli makat, učily nás mluvit česky, neplakat a jíst. Už tehdy se začal rodit tenhle divný plagiát, český národ mohl si v nás jako v knize číst. [Chorus] Děti nám sahaly na náš placatý nos, (jé!) byl pro ně záhadou jako z dálných krajů host. Knedlík ve vajíčku, to byl integrační most, před Václavem Havlem měli jsme té nudy dost! [Verse 2] Rodiče se otáčeli v bistru nebo krámě, večerka se stala symbolem té naší slávy. My jsme mezitím už tajně pili pivo v bráně, sbírali jsme jedničky a české moudré zprávy. Na výstavě v knihovně teď vzpomínáme na to, jak se s tátou vracelo z té dálky domů zpět. Že jsme vlastně Češi, i když kůže není zlato, že tu máme kořeny a stavíme svůj svět. [Chorus] Děti nám sahaly na náš placatý nos, (jé!) byl pro ně záhadou jako z dálných krajů host. Knedlík ve vajíčku, to byl integrační most, před Václavem Havlem měli jsme té nudy dost! [Instrumental Break] [Verse 3] Teď se schází v knihovně ta nová generace, co má českou náturu a mluví bez chyb hned. Ukázat, jak žili jsme, je sice těžká práce, ale s hrdostí teď měníme náš český svět. Už nejsme jen ti tiší, co dělají ty trhy, (vůbec ne!) máme vlastní sny a učíme se létat výš. Osud naší generace píše nové vrhy, v Knihovně Václava Havla k nám máš kousek blíž. [Chorus] Děti nám sahaly na náš placatý nos, (jé!) byl pro ně záhadou jako z dálných krajů host. Knedlík ve vajíčku, to byl integrační most, před Václavem Havlem měli jsme té nudy dost! [Outro (Instrumental)]