Sarkastická píseň o tom, jak se výrobce sluchátek Bose snaží ušetřit za drahé reklamy tím, že si založí vlastní hudební vydavatelství a filmové studio pod vedením jména Jim Mollica.
[Instrumental Intro]
[Intro]
Nač kupovat drahý prostor v televizi na reklamu,
když si můžem celou show teď udělat bez klamu.
[Verse 1]
V Bose mají skvělý plán, jak ušetřit peníze,
před sebou teď vidí zrod té nejnovější vize.
Firma už dál nechce platit drahé reklamní spoty,
radši umělcům teď sama nadiktuje noty.
Založili studio a vlastní hudební label,
do světa šoubyznysu teď zapojují kabel.
Slibují nám filmy, seriály i ty podcasty,
podle nich jsou sluchátka jen bránou k moři slasti.
[Verse 2]
Každý mladý umělec má u nich volné ruce,
svoje vzácné nahrávky si domů odnese.
Bose však získá výhodu té tiché revoluce:
pustí song do reklamy a koruna se netřese.
Algoritmy na sítích jim kazí staré plány,
zákazníci nechtějí už klasickou reklamu,
otevřou se pro hudbu ty nejhlubší chrámy,
budoucnost je růžová bez mediálního klamu.
[Drop]
[Bridge]
Bose chce být jako známý energetický nápoj,
který dává křídla a všude sponzoruje sport.
Myslí si, že spasí je ten podivuhodný náboj,
že si z velké kultury utrhnou sladký dort.
Historie dobře zná dost starých těžkých hříchů,
kdy se velké firmy cpou tam, kam vůbec nepatří.
Většina z nich skončila jen ostatním pro smích,
prázdnou kasu na konci pak v účetnictví spatří.
[Instrumental Break]
[Verse 3]
Kupte si ty drahé pecky, ať slyšíte ten krach,
Jim Mollica slibuje nám hollywoodský prach.
Videa a podcasty prý brzy zaplaví svět,
reklama nám namluví, že zmizel všechen strach.
Tak si nasaď sluchátka a tvař se hrozně cool,
marketing tě ubezpečí, že nejsi žádný vůl.
Zaplatíš jim tisíce za dokonalejší basy,
nakonec jim na desky zůstane prázdný stůl.
[Outro (Instrumental)]