Satirický pohled na kauzu osmdesátileté advokátky Hany Sukové a její dcery Pavly Marešové, které zpronevěřily sto šedesát jedna milionů korun z klientských úschov, peníze se nenašly a poškozeným zbyly jen oči pro pláč.
[Instrumental Intro]
[Hook]
Sto šedesát jedna milionů v prachu je,
spravedlnost nakonec přece jenom boduje!
[Verse 1]
Hana Suková si brala cizí vklady tiše,
přes patnáct let plnila ty své vlastní skrýše.
Dceři Pavle Marešové dala teplé místo,
zpátky nikdo neuvidí, to je zcela jisto.
[Verse 2]
Úschova prý nabízela lidem bezpečí,
okradení klienti teď u soudu zde brečí.
Sto šedesát milionů odletělo v dáli,
zatímco se obě dámy do očí jim smály.
[Instrumental]
[Chorus]
Sedm let a pět a půl roku za ty hříchy,
v soudní síni nezbylo už ani trochu pýchy.
Policie nenašla z těch peněz ani floka,
deset roků bez taláru pro obě dvě oka.
[Verse 3]
Hana Suková se chtěla spasit levným proudem,
vynálezce elektřiny měl ji chránit soudem.
Generátor zázraků prý schoval miliony,
před vězením nezachrání advokátní zvony.
[Drop]
[Chorus]
Sedm let a pět a půl roku za ty hříchy,
v soudní síni nezbylo už ani trochu pýchy.
Policie nenašla z těch peněz ani floka,
deset roků bez taláru pro obě dvě oka.
[Verse 4]
Poškození lidé domů odcházejí s pláčem,
stát se teď stal spolehlivým lží a dluhů hráčem.
"Zaplatíte mi můj pobyt," křičí drze v sále,
stará dáma hraje svoji roli klidně dále.
[Chorus]
Sedm let a pět a půl roku za ty hříchy,
v soudní síni nezbylo už ani trochu pýchy.
Policie nenašla z těch peněz ani floka,
deset roků bez taláru pro obě dvě oka.
[Outro (Instrumental)]