Patnáct let za řetězy je prý moc přísná taxa

[Instrumental Intro] [Verse 1] V malé Siřemi se stala hrozná věc, ze sklepa se stala pro tu ženu klec. Karel Novák velel, pouštěl silný proud, chtěl tu chudou ženu v těžkých poutech zkout. Barbora a Jana s chladem přihlíží, Ondřej Houška venku dává pozor dál. Tři měsíce v poutech oběť musela tam žít, dokud policie nepřišla ji zachránit. [Drop] [Chorus] Patnáct let je tyranovi hrozně moc, přestože tam oběť proplakala noc! Komplicové kňučí, že chtějí jít ven, že to pro ně prý byl hrozně divný sen! [Post-Chorus] Pláčou u soudu, chtějí domů hned, přestože té paní vzali celý svět. [Verse 2] Soudce Ondřej Peřich jasně tehdy řek, že bez přiznání by přišel větší vztek. Sazby mohly stoupat mnohem, mnohem výš, přesto k Vrchnímu soudu teď mají blíž. Kateřina Doušová dál v klidu čeká, jak se s odvoláním tahle parta leká. Státní zástupkyně nepodala protest svůj, státní zástupkyně mlčky hledí na ten hnůj. [Chorus] Patnáct let je tyranovi hrozně moc, přestože tam oběť proplakala noc! Komplicové kňučí, že chtějí jít ven, že to pro ně prý byl hrozně divný sen! [Verse 3] Advokát Jaroslav Trkovský mlčí dál, k obhajobě klienta se rázem jal. Zákonná mu věrně velí mlčenlivost, neřekne nám o tom vůbec žádnou novost. Šest let pro ty ženy, pět a půl pro muže, nikdo z nich se v cele usmívat nemůže. Vinu sice uznali a litovali čin, teď se ale bojí, že na ně padne stín. [Chorus] Patnáct let je tyranovi hrozně moc, přestože tam oběť proplakala noc! Komplicové kňučí, že chtějí jít ven, že to pro ně prý byl hrozně divný sen! [Outro (Instrumental)]