Německý pan šéfredaktor nechal za sebe psát roboty

[Intro] Kdo dnes vládne německému tisku, kdo tam sází moudra na papír? Novinařina je věcí zisku, z redakce se stal jen drahý špás. (Pojď!) [Verse 1] Vzal si pero slavný novinář, Stephan-Andreas Casdorff jmenuje se pán, vylepšil si starou, známou tvář, v komentářích zbyl mu prázdný plán. Komentáře plné moudrosti v klidu z teplé postele si nechal tkát, ušetřil si spoustu starostí, robotický přítel mohl za něj psát. [Chorus] (Oh ne!) Umělá inteligence teď vládne v tisku, (Je to tak!) každá nová věta visí na kousku risku. Pan šéfredaktor sypal popel na svou hlavu, vzkázal, že omlouvá se celému davu. [Verse 2] V deníku Tagesspiegel nastal krach, jejich slavný šéf už nesmí psát, druhý slavný plátek má teď strach, budou muset staré zvyky vzdát. Mario Voigt v Durynsku hřímal moc, chtěl ty sítě dětem rázně vzít, robot mu však pomáhal celou noc, jak má mladá generace správně žít. [Chorus] (Oh ne!) Umělá inteligence teď vládne v tisku, (Je to tak!) každá nová věta visí na kousku risku. Pan šéfredaktor sypal popel na svou hlavu, vzkázal, že omlouvá se celému davu. [Drop] [Bridge] [Rap] Sypou to tam algoritmy, klávesnice tiše duní, redaktor se tváří chytře v téhle digitální tůni. Jüdische Allgemeine taky dneska smutně kouká, odhalili podvodníka, na cestu mu vítr fouká. Dva ze čtyř komentářů vygeneroval ten proces, teď má slavný komentátor v redakci svůj vlastní exces. Novinařina šla ke dnu, přišel konec jedné éry, do důvěry médií teď ze všech stran zejí díry. Stephan-Andreas s omluvou se v koutě tiše kaje, dohrál svoji hru, v níž nechal cizí stroje vjet do kraje. Aktivita pozastavena, do odvolání stopka, z novinářské poctivosti zbyla celkem prázdná hrobka. [Chorus] (Oh ne!) Umělá inteligence teď vládne v tisku, (Je to tak!) každá nová věta visí na kousku risku. Pan šéfredaktor sypal popel na svou hlavu, vzkázal, že omlouvá se celému davu. [Outro]