Hádka v Praze a Ludmila už sahá po noži

[Instrumental Intro] [Verse 1] Ludmila Jaňourová dává lidem strach, (Aujé!) pětatřicet let a v srdci tíseň, po hádce se náhle ocitla na cestách, v hlavě jí teď hraje drsná píseň. Jan Daněk hned vážné zprávy přijímá, policejní mluvčí varování nese, Ludmila se v koutě někde ukrývá, celé město se teď strachy třese. [Verse 2] Z Boleslavi dívka v dálce zmizela, ostrý nůž má pevně ve své dlani, asi jiný konec tehdy nechtěla, nikdo v cestě jí teď nezabrání. Má prý v sobě touhu hrozně divokou, probodnout chce někoho v té chvíli, úzkost cloumá její chladnou osobou, strážci zákona už k cíli míří. [Breakdown] [Bridge] Ludmila jde tmou, s těžkou náladou, nůž svírá v ruce, srdce bije prudce. Nezkoušejte sami zakročit, tohle nemůže se vyplatit, volejte hned linku sto padesát osm, ať uklidní se tento divoký stav. [Verse 3] Třicet pět let věku, v očích prázdnota, po hádce teď marně hledá klid, úzkost někdy zničí kousek života, z boleslavských ulic zmizel všechen lid. Jan Daněk už média včas varoval, před úzkostí s nožem neobstojí nikdo dnes, vzkaz pro lidi jasný do éteru dal, na pražském předměstí štěká vystrašený pes. [Outro (Instrumental)]