Jak Petr Kincl vypnul hodiny a zapnul roboty

[Instrumental Intro] [Intro] Student práv se v knihách marně ztrácí, počítače berou lidem práci. [Verse 1] V kanceláři svítí dlouho do noci, Petr Kincl v křesle na ranní svit čeká. Mladým lidem prý už není pomoci, stará sazba na hodinu lidi leká. [Verse 2] Smlouvy draftuje dnes chladný algoritmus, člověk ušetří tak celou třetinu svých dní. Zákazníkům musíme teď změnit rytmus, stroj je bleskově a levně vyřídí. [Chorus] Mladý právník pláče, že mu ujíždí vlak, umělá inteligence mu zamlžila zrak. (Ujíždí vlak!) Musíš, chlapče, umět víc než pouhý kód, nebo tě hned vyhodí na ledový brod. [Verse 3] Prezentovat šéfům, mluvit na úřadě, tohle zatím křemík vůbec nezvládá. Hledej lidskou sílu ve své vlastní radě, jinak tvoje pozice hned odpadá. [Chorus] Mladý právník pláče, že mu ujíždí vlak, umělá inteligence mu zamlžila zrak. (Ujíždí vlak!) Musíš, chlapče, umět víc než pouhý kód, nebo tě hned vyhodí na ledový brod. [Verse 4] Tradičnímu právu zvoní umíráček, kdo teď nenaskočí na ten rychlý spoj, bude plakat doma jako malý ptáček, prohrál technologický a těžký boj. [Drop] [Chorus] Mladý právník pláče, že mu ujíždí vlak, umělá inteligence mu zamlžila zrak. (Ujíždí vlak!) Musíš, chlapče, umět víc než pouhý kód, nebo tě hned vyhodí na ledový brod. [Outro (Instrumental)]