Jak ministr Macinka cimbál s politickou břečkou smíchal

[Instrumental Build-up] [Verse 1] Ve Strážnici víno teklo proudem, folklór voněl celým rodným koutem. Z ničeho nic přišla rána z hůry, vystoupil tam ministr kultury. Oto Klempíř sotva ústa otevřel, pískot hnedka celý amfiteátr sevřel. Lidé začli okamžitě divoce hned řvát, nechtěli si politiku do radosti brát. [Verse 2] Petr Macinka hned v sobotu na pódium vjel, ředitele uprosil, ať slovo může mít. Sondovat tam duše prostých lidí vážně chtěl, místo toho musel z kola velmi rychle jít. Lidé na něj křičeli, ať z pódia hned zmizí, on jim na to zakřičel, že ztratili už rozum. Kultura mu v téhle chvíli přišla strašně cizí, ve Strážnici dostal lekci, politický konzum. [Instrumental Break] [Bridge] V pondělí po vládě sedí jako zařezaný, přišla velká omluva za nechtěnou reklamu. Prý tam nejel provokovat, mrzí ho to velice, doplácí prý na to festival i Strážnice. Boris Šťastný hrozil nejprv, že jim peníze hned zkrátí, potom rychle smazal status, snad se pravda vrátí. Radnice se od obou těch ministerských pánů odvrací, folklór patří lidem a ne politické štvanici. [Verse 3] Premiér Andrej Babiš řekl, že to šťastné nebylo, ministerské ego se tam na Moravě opilo. Chtěli lidem kázat, jak se správně chovat mají, teď se s ostudou hluboko v Praze omlouvají. Ve Strážnici dál se bude krásně zpívat, pít, bez vládního doprovodu chtějí lidé žít. Z téhle těžké lekce jedno poučení zní, pískot na pódiu jen tak rychle neodezní. [Outro (Instrumental)]