Jak jeden let do Ankary rozhádal celou českou zemi

[Instrumental Build-up] [Verse 1] Letadlo stojí tiše na ranveji, na Hradě s vládou velkou hru teď hrají. Prezident Petr Pavel nechce ustoupit, ten horký spor se nedá jen tak lehce utopit. [Verse 2] Andrej Babiš poslal jasné varování, ať hlava státu radši zruší cestování. Jenže Ústavní soud vydal jasný vzkaz, vláda prý ignoruje pravidla a čas. [Pre-Chorus] (To bude jízda!) Každý chce sedět u velkého stolu, proč nemohou tam letět radši spolu? Napětí stoupá, horký letní den, vylétá vládní speciál ven. [Chorus] Ankara volá, ale kdo tam poletí? Ústava pláče v tomto hrozném století. Petr Pavel trvá na své povinnosti, vládní kabinet má z ostudy jen kosti. [Instrumental] [Verse 3] Petr Macinka má k tomu také slova, tahle trapná scéna hraje se tu znova. Jeden letí sám a druzí po své ose, prezidentský speciál se leskne v ranní rose. [Chorus] Ankara volá, ale kdo tam poletí? Ústava pláče v tomto hrozném století. Petr Pavel trvá na své povinnosti, vládní kabinet má z ostudy jen kosti. [Verse 4] Diplomaté koukají a kroutí hlavou, jak se Češi zase perou s vlastní slávou. Protokol je zničen, prestiž rychle mizí, veřejnost jen sleduje tu situaci cizí. [Chorus] Ankara volá, ale kdo tam poletí? Ústava pláče v tomto hrozném století. Petr Pavel trvá na své povinnosti, vládní kabinet má z ostudy jen kosti. [Outro (Instrumental)]