Chválit ten režim, co tátovi zničil svět

[Instrumental Intro] [Verse 1] [Sarcastic] Měl hlas jak zvon a v krku horký med, provázel lidi přes ten šedý svět. Byl králem sportu, legendární zjev, v Bělehradě spustil slavný řev, když Antonín Panenka poslal míč do sítě, pravdivě a věrně k mikrofonu tiskne tě. Jenže pod tím leskem slavných utkání skrývá se též jedno temné doznání. [Chorus] [Confident] Karol Polák, ten mistr promluvy, režim chválil bez špetky omluvy. Ten stejný režim, co tátu do tmy zavřel sám, na deset let ho poslal k mřížím, k celám, k tmám. (Ach, ta ironie osudu!) [Verse 2] [Sarcastic] V šedesátých letech, když kvetla ta bída, věznili mu tátu, zbyla smutná střída. Zůstal sám se sestrou, v chladu, bez peněz, přesto rudé straně věrně ruku třes! Soudruzi mu tleskali za ten baryton, pro režim byl hrdina a čistý šampion. Třikrát vlezl do svazku, svatby miloval, čtyři měsíce před smrtí se znovu oddával. [Instrumental] [Verse 3] [Playful] A pak přišel Berlín, tartanový mítink, Karol Polák vymyslel na diváky fiting. Manfred Kokot z NDR běžel jako blesk, a z našich kluků zbyl jen tichý stesk. Do éteru zahlásil hlášku pro pány: Kéž by takoví Kokoti byli u nás vídáni! Praha hnedka volala: „Nešlo to říct lépe?“ On jen odsek: „Když je Kokot, nebudu žvatlat slepě!“ (Prece neřeknu čurák, že jo!) [Chorus] [Confident] Karol Polák, ten mistr promluvy, režim chválil bez špetky omluvy. Ten stejný režim, co tátu do tmy zavřel sám, na deset let ho poslal k mřížím, k celám, k tmám. [Outro (Instrumental)]