Satirická píseň o hromadné potyčce v ústecké čtvrti Mojžíř, kterou odstartoval spor o dluh a do které se nakonec zapojily desítky obyvatel s pepřovým sprejem a ocelovou tyčí.
[Instrumental Intro]
[Intro]
Na ulici Jindřicha Plachty je dnes večer živo, (ó ano!)
místo klidu pod okny se vaří horké pivo.
[Verse 1]
Začalo to celkem běžně, jak se v Ústí slýchá,
na sídlišti v neděli se horký vzduch už dýchá.
Přišel jeden dlužník zpátky, nechtěl vrátit včas,
věřitel byl vyzbrojený, zkusil to jít zas.
Pepřovým pak sprejem stříkal, vyhrožoval v zlosti,
tři ženy se zapojily, měly toho dosti.
Během chvíle na ulici Jindřicha Plachty,
vypukla tam divočina bez špetky té takty.
[Drop]
[Chorus]
Na sídlišti Mojžíř tluče ocelová tyč,
starý sousedský klid je tu dneska dávno pryč.
Hlídky z Neštěmic už troubí na poplach,
místním lidem zůstal v očích jenom slzný prach.
(Slzný prach!)
[Verse 2]
Desítky se lidí perou, pěsti vzduchem létí,
tuhle drsnou podívanou sledují i děti.
Křičí se tu sprostá slova, lítá pepřák z dálky,
rodinné se klany pustily do místní války.
Mluvčí Eliška Kubíčková dává jasnou zprávu,
policisté rozehnali rozzuřenou vřavu.
Tři lidi hned zajistili, odvezli je k celám,
ja takové zábavě se radši vyhýbám.
[Chorus]
Na sídlišti Mojžíř tluče ocelová tyč,
starý sousedský klid je tu dneska dávno pryč.
Hlídky z Neštěmic už troubí na poplach,
místním lidem zůstal v očích jenom slzný prach.
(Slzný prach!)
[Instrumental]
[Verse 3]
Jeden z mužů neovládl svoje divé pudy,
přímo před policisty mlátil lidi všudy.
Zpacifikovali ho rázem, hned byl klid a mír,
donucovací prostředek ukončil ten vír.
Obchodníci s chudobou tu byty pronajímají,
všichni slušní sousedé pak na to doplácejí.
Zatím řeší přestupek pro tamní soužití,
snad tu bude bezpečno pro další přežití.
[Chorus]
Na sídlišti Mojžíř tluče ocelová tyč,
starý sousedský klid je tu dneska dávno pryč.
Hlídky z Neštěmic už troubí na poplach,
místním lidem zůstal v očích jenom slzný prach.
(Slzný prach!)
[Outro (Instrumental)]