Píseň vypráví smutný příběh paní Ivy, která patnáct let obětavě budovala domov a splácela dluhy, aby ji nakonec její vlastní dvacetiletá dcera bezcitně vyhazovala z domu kvůli svému příteli a jeho matce. Právní ochranu v situaci připomíná Ombudsman Blesku Pavel Novák.
[Hook]
Nevděk světem vládne, city mizí v chladu,
dcera vlastní mámě dává podlou zradu!
[Instrumental Build-up]
[Verse 1]
Patnáct let Iva domov těžce staví,
o dceru se stará, práci sotva slaví.
Její partner umřel, když dcerka byla malá,
Iva se o dům i o ni sama prala.
Splácela dluhy, co rodinu tíží,
nechtěla vidět, jak se krize blíží.
Věřila, že dceři dá všechno štěstí světa,
byla to pro ni ta nejkrásnější věta.
[Chorus]
Dneska má dcera dvacet let a přítele,
vlastní mámu z domu vyhání vesele.
Chce tam ubytovat partnera a jeho matku,
vlastní rodinu posílá do zmatku.
[Verse 2]
Chová se k mámě chladně jako ledová kry,
za zády jí spřádá svoje podlé hry.
Vyhazuje ji a tvrdí, dům je moje věc,
pro starou mámu se staví z mříží klec.
Chce do domu dostat lidi, co žijí v nájmu,
pro city k mámě nemá ani kousek zájmu.
Právník Pavel Novák zdvihá varovný prst,
pravda je na straně mámy, i když je jich hrst.
[Drop]
[Chorus]
Dneska má dcera dvacet let a přítele,
vlastní mámu z domu vyhání vesele.
Chce tam ubytovat partnera a jeho matku,
vlastní rodinu posílá do zmatku.
[Verse 3]
Bez soudního rozhodnutí zámky nevyměníš,
faktický pokojný stav jen tak nezměníš.
Energie vypnout nebo vyhrožovat silou,
to ze dcery neudělá bytost milou.
Právo chrání Ivu, která v domě bydlí,
i když dcera cloumá s její vlastní židlí.
Papír na tu velkou lásku nikdo nemá,
proto bývá spousta matek smutná a němá.
[Chorus]
Dneska má dcera dvacet let a přítele,
vlastní mámu z domu vyhání vesele.
Chce tam ubytovat partnera a jeho matku,
vlastní rodinu posílá do zmatku.
[Outro (Instrumental)]