Pan primář ordinuje spánek, co se vyplatí

[Instrumental Intro] [Intro] Na děčínském sále vládne podivný klid, tady pacientům zkrátka nechtějí pít. [Verse 1] Místo drahých léků stačí levná dávka, pro pana primáře byla to jen sázka. Opiáty tekly proudem přímo do žil, aby starý pacient už dlouho nežil. Krajská zdravotní teď bije na poplachy, podala oznámení, protože má strachy. Do spisu se kouká žalobce Vladimír Jan, tento děčínský lékař byl podivný pán. [Verse 2] Měla přece lehkou plicní embolii, pacienti s touto nemocí normálně žijí. Pan primář však usoudil, že se to nevyplatí, stáří je prý drahé a čas se rychle krátí. Píchl jí ten silný jed a nechal ji tam ležet, nemohla už chudák ani na nohou běžet. Z vysokého lůžka spadla přímo na chladnou zem, tohle je ten děčínský a neuvěřitelný sen. [Instrumental] [Bridge] Vystupuje tiskový mluvčí Ivo Brániš, před hněvem veřejnosti špitál neubráníš. (Pryč s ním!) Policie přebírá ty hrozné případy, kriminalisté odkrývají kruté záhady. Proč ti lidé museli na pokoji tiše skonat? Kdo mohl takovou zvrhlost v nemocnici konat? Volají rodiny a ptají se na své drahé, pravda už vylézá a všechno je to nahé. [Verse 3] Bílé pláště měly vždycky velkou důvěru, tady ale sloužily jen ďáblu k večeru. Pan primář je postavený mimo svoji práci, naděje se u pacientů v nemocnici ztrácí. Více obětí teď řeší krajská kriminálka, místo klidné léčby je to o přežití válka. Spravedlnost nakonec ty činy kruté ocení, pan primář má doživotní zákaz léčení. [Outro (Instrumental)]