Satirická píseň o obžalobě tří osob a Českých drah kvůli tragickému pádu lanovky na Ještěd v roce dva tisíce dvacet jedna, kde chyběla automatická brzda.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Na Ještědu lano prasklo v tichém podzimním dnu, (jojo!)
kabina se dolů řítí přímo do hlubin snů.
Jeden lidský život zhasnul, zbyla bolest a prach,
rok dva tisíce dvacet jedna přinesl lidem strach.
Dráhy tehdy s klidem krále vozily stovky těl,
že tam chybí brzda z boku, nikdo vědět nechtěl.
Státní zástupce teď Kamil Látr podal žalobu,
tři lidé a jedna firma míří k obžalobě pro hanbu.
Obecné ohrožení z velké nedbalosti prý,
deset let jim hrozí v cele, kde se pravda vyjeví.
[Verse 2]
České dráhy hrdě hlásí, že prý vinu nenesou, (vůbec!)
s rozhodnutím žalobce se v hněvu tvrdě přetřesou.
Bezpečnostní prvky tehdy někdo tiše odstranil,
každý technik v tichém koutě oči radši zaclonil.
Dokumenty, předpisy se v prachu kdesi ztratily,
soud teď v Liberci má zjistit, kde ty brzdy skončily.
Kabinová stará dáma padla z velké výšiny,
právníci se teďka hádají a svalují viny.
Průvodčí tam v kabině byl tehdy bohužel sám,
celý tenhle smutný příběh žalostně teď zpívám vám.
[Breakdown]
[Chorus]
Kdo za to může a proč to nikdo neviděl? (kdo?!)
Kdo nad tou chybějící brzdou klidně v kanclu seděl?
České dráhy vinu popírají se vší parádou,
soud teď začne v Liberci s tou smutnou hádankou.
Deset let je ve hře za ten strašný, volný pád,
na spravedlnost budeme teď dlouho vyčkávat.
[Outro (Instrumental)]
[Outro]
Brzda nikde nebyla a lano prasklo v mžiku,
za vinu se nikdo nechce hlásit k pranýři a křiku.