Zelená hrdost končí tam, kde začíná drahý plyn

[Instrumental Intro] [Intro] Německo chce čistou zemi, vítr, slunce, plyn, (Yeah!) ale stará dobrá briketa jim čistí splín. (Aha!) [Instrumental Build-up] [Verse 1] Němci měli skvělý plán na ten nový věk, (Přesně tak!) uhelnému průmyslu chtěli sbohem dát. Zněl tam hrdý německý, ekologický vskřek, teď se musí potupně k sažím zase znát. Místo čistých větrníků, co se líně točí, dovážejí drahý plyn z bůhvíjakých stran. Saze padají jim dnes do veselých očí, rozpadá se velkolepý vizionářský plán. [Instrumental] [Verse 2] Friedrich Merz teď v březnu řek’, že se musí žít, průmyslové jádro země přece nesmí padnout. Bez proudu a bez peněz nelze slavně jít, nenecháme celou zemi v temné noci chladnout. Dvacet procent elektřiny pořád dává uhlí, plyn je luxus, na který nám schází peněženka. Vizionáři už teď strachem v koutě ztuhli, zelená nit naděje je zatraceně tenká. [Bridge] Celá tahle slavná Evropa si pálí prsty, z uhelného popela nám zbyly plné hrsti. V Itálii uhelky dál kouří do nebe, každý myslí v krizi hlavně sám na sebe. Indie i Japonsko teď kašlou na limity, z ekologických plánů jsou jen prázdné mýty. Kdo chtěl dýchat čistý vzduch a zachraňovat svět, musí staré brikety honem kupovat zpět. (Jedem!) [Drop] [Verse 3] Kohleausstieg, slavné slovo, co tak pyšně znělo, spláchla vlna reality jako jarní tání. Najednou by uhelné srdce bít zas mělo, staré šachty otevírá tiché požehnání. Pokrok kráčí dopředu, pak zacouvá zpátky, ekologická pýcha se v kouři rozpustila. Romantický zelený věk byl sice krátký, ale aspoň uhelná tma zase zvítězila. [Outro (Instrumental)]