Zlatá jachta z porodnice pro pana starostu

[Instrumental Build-up] [Intro] Pan Filip Dvořák zase do politiky míří, a z tátova dědictví se prach a zlato víří. [Verse 1] Náš hrdina chce zase vládnout Praze jedna, otázka na rodinný majetek je celkem bědná. Po tatínkovi lékaři mu zbylo obří věno, v rejstřících firem přitom nebylo jeho jméno. Prý dělal jenom porodníka celých padesát let, a dokázal si ušetřit na celý širý svět. Na kontě zbylo dvě stě třicet dva milionů korun, to je fakt slušná částka pro porodnický fórum. [Chorus] Patnáct diamantů, zlato, šperky k tomu, šest pražských bytů pro radost do domu. V Chorvatsku kotví jachta, v bance kufry peněz, přestaň se pořád vyptávat a radši tam už nelez! [Verse 2] Filip Dvořák z Občanské demokratické strany potichu teď kličkuje, každou zvídavou otázku v rozhovoru blokuje. (Proč zrovna já?) "Proč bych vám měl odpovídat?" říká s chladnou tváří, tahle skromná obhajoba se mu moc nedaří. S finančním úřadem prý všechno dávno pořešil, nikdo z rodiny se nikdy proti zákonu neprohřešil. Táta Karel Dvořák prý investoval sám, jak na to vydělal, to neprozradím vám. [Instrumental Break] [Bridge] [Rap] Jachta v Sukošanu tichým mořem pluje, lídr Hospodářské komory se na radnici cpe. Kamery ho fotí, jak tam koštětem zametá, pravda o těch milionech v dálce kdesi létá. Sedmnáct mega cash, to se doma hodí, zatímco se v nemocnici malé děti rodí. Padesát let u porodu, osm stránek u notáře, pohled na to dědictví vhání slzy do tváře. Karel Dvořák spořil peníz, nekupoval droždí, proto jeho syn teď sklízí tohle drahé zboží. Filip jenom krčí rameny a novináře školí, otázka na rodinný cash ho zřejmě velmi bolí. (Moc to bolí!) [Chorus] Patnáct diamantů, zlato, šperky k tomu, šest pražských bytů pro radost do domu. V Chorvatsku kotví jachta, v bance kufry peněz, přestaň se pořád vyptávat a radši tam už nelez! [Outro (Instrumental)]