Sto dvacet sedm let čekání na právo v Polné

[Instrumental Intro] [Verse 1] Advokát Lubomír Müller píše zprávu na ministerstvo, soudy mu dřív odmítly to jeho velké svědectví. Ministr Jeroným Tejc teď dostal na stůl staré lidské bratrstvo, sto dvacet sedm let se v Polné čeká na spravedlnost, co nesvítí. [Verse 2] Leopold Hilsner kdysi dostal cejch, že zabil pannu z donucení, Anežka Hrůzová prý v lese našla dno své osudovosti. I když mu císař Karel udělil milost a zrušil odsouzení, sto dvacet sedm let se v Polné čeká na spravedlnost, co nesvítí. [Instrumental] [Verse 3] Už Tomáš Garrigue Masaryk psal, že proces provází jen zášť a strach, potom se Parkanová s Benešovou bály zrušit starý ortel lží. Úřady dál se vymlouvají, prach leží na těch starých listinách, sto dvacet sedm let se v Polné čeká na spravedlnost, co nesvítí. [Breakdown] [Verse 4] Nejvyšší soud by mohl konečně ten starý rozsudek dnes zrušit hned, kdyby pan ministr našel tu odvahu a stížnost podal k prošetření. Svědek už dávno zemřel, s ním i celý starý devatenáctý svět, sto dvacet sedm let se v Polné čeká na spravedlnost, co nesvítí. [Outro (Instrumental)]