Satirická píseň reflektující rozhodnutí dopravce Eurostar nakoupit superodolné vlaky, které díky extrémní klimatizaci zvládnou venkovní teploty až padesát pět stupňů Celsia.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Venku praží slunce, koleje se kroutí,
Evropa se mění v rozpálenou poušť,
stará klimatizace v horku tiše hroutí,
lidi uvnitř brečí, že je chytil tlustý roušt. (Už zase!)
[Verse 2]
Gwendoline Cazenave kouká na ty mapy,
vedra přišla dřív a pálí jako ďas,
padesát pět stupňů – to jsou vážně kapy,
Saúdská Arábie potkala nás zas. (V Paříži!)
[Chorus]
Eurostar teď kupuje mašiny pro peklo,
dvě miliardy eur poletí do světa,
aby se to horkem na uhel neupeklo,
až bude v červenci spálená planeta.
[Post-Chorus]
Padesát pět stupňů na teploměru,
vlaky letí tunelem do žhavých sfér,
připravte si plavky na tuhle éru,
nastupte si do našich nových mírných šatů. (Jedeme!)
[Instrumental Break]
[Verse 3]
Původně prý stačil limit čtyřicet pět,
jenže klima pádí rychlostí střel,
v roce dva tisíce třicet jedna vyjede ten svět,
aby nikdo z pasažérů strachy neumřel. (Slibují to!)
[Chorus]
Eurostar teď kupuje mašiny pro peklo,
dvě miliardy eur poletí do světa,
aby se to horkem na uhel neupeklo,
až bude v červenci spálená planeta.
[Verse 4]
České dráhy radí snížit teplotu o osm,
jenže venku sálá hotová Sahara,
lidé křičí hrůzou, sbaleni pod bosem,
kdo se o ty koleje v srpnu postará? (Asi nikdo!)
[Chorus]
Eurostar teď kupuje mašiny pro peklo,
dvě miliardy eur poletí do světa,
aby se to horkem na uhel neupeklo,
až bude v červenci spálená planeta.
[Outro (Instrumental)]