Sarkastická a přímočará píseň o ničivém požáru budovy číslo třicet čtyři v bývalém baťovském areálu ve Zlíně, která zničila tisíce bot značky Vasky a pohřbila plány na dvoumiliardovou rekonstrukci.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Černý kouř stoupá vzhůru nad staré komíny,
budova třicet čtyři mizí v plamenech,
všechno se stalo během jedné vteřiny,
Zdeněk Otrusina vidí plamen na těch zdech.
[Verse 2]
V devátém patře stály krabice plné obuvi,
Václav Staněk tam měl svoje slavné Vasky,
o velké zkáze na ulici každý mluví,
stamiliony shořely bez špetky lásky.
[Build]
[Chorus]
Uvnitř je stále horko, přes dvě stě stupňů,
dvě třetiny stavby k zemi bez milosti padá,
stará sláva mizí během několika týdnů,
nad spáleným městem těžký smutek vládá.
[Post-Chorus]
Ohořelé listiny teď letí vzduchem,
dvanáct kilometrů daleko je nese vítr,
místo nových bytů ticho s těžkým puchem,
proměnil se v popel každý drahý metr.
[Verse 3]
Lidé na internetu hned hasiče haní,
proč prej nešli dovnitř krotit plameny,
velitel však rázně odmítá to lhaní,
před sebou jen měli dým a horké kameny.
[Chorus]
Uvnitř je stále horko, přes dvě stě stupňů,
dvě třetiny stavby k zemi bez milosti padá,
stará sláva mizí během několika týdnů,
nad spáleným městem těžký smutek vládá.
[Verse 4]
Příští rok se mělo začít stavět zrána,
luxusní byty a moderní drahé shopy,
místo toho zbyla jenom těžká rána,
popelem se staly všechny slavné stopy.
[Drop]
[Chorus]
Uvnitř je stále horko, přes dvě stě stupňů,
dvě třetiny stavby k zemi bez milosti padá,
stará sláva mizí během několika týdnů,
nad spáleným městem těžký smutek vládá.
[Outro (Instrumental)]