Slzy skryté v bouři a tichá naděje pod mrakem

[Intro] Na těžkých mracích visí tiché napětí, slunce je nadějí, co v bouři odletí. [Verse 1] Dnes nebe pláče horkem, vzduch je unaven, osmadvacet stupňů marně prosí o čistý den. Západ se halí do tmy, vítr začíná hrát, ve stínu mraků budeme tiše stát. Srdce se chvěje strachem, blesky protnou chlad, přívalový déšť zkouší náš tichý hrad. [Pre-Chorus] Modrá se vytrácí, stříbro střídá stín, na dně našich duší zůstal jenom splín. [Chorus] Kroupy bubnují do oken jako dávný hřích, (nebeský pláč) utopil v dálce dětský smích. Jen v dálce svítí naděje, že zítra bude klid, smíření v mlze budeme unaveni pít. [Post-Chorus] Chladná noc přikryje unavenou zem, každý z nás byl na chvíli v té bouři chycen. [Verse 2] Středa pak přinese mírné zklidnění, teploty na pětadvacet jemně promění. Vlhkost se v ranní mlze tiše rozpustí, bolest, co včera vřela, nás už propustí. Jen slabý vítr šeptá staré příběhy, chvíle, kdy země prosí o kousek něhy. [Pre-Chorus] Modrá se vytrácí, stříbro střídá stín, na dně našich duší zůstal jenom splín. [Chorus] Kroupy bubnují do oken jako dávný hřích, (nebeský pláč) utopil v dálce dětský smích. Jen v dálce svítí naděje, že zítra bude klid, smíření v mlze budeme unaveni pít. [Verse 3] Ve čtvrtek horko zpátky do ulic se navrátí, osmadvacet stupňů stíny spolehlivě zkrátí. Týden se pomalu chýlí k jasným sobotám, sám v tichém pokoji už dávno nejsem sám. Budoucnost voní létem, prach je spláchnutý, každý zlý okamžik byl větrem vdechnutý. [Bridge] Možná je bouře jenom očistná lázeň pro unavené lidi, co v blesku na vteřinu vlastní cestu vidí. Kroupy se změní v ranní rosu na květech, chladný dech větru cítím na svých zádech. [Chorus] Kroupy bubnují do oken jako dávný hřích, (nebeský pláč) utopil v dálce dětský smích. Jen v dálce svítí naděje, že zítra bude klid, smíření v mlze budeme unaveni pít. [Outro] Teplo se vrací domů, nebe ztichlo, všechno to zlé se v dálce rychle rozplynulo. (Zůstala jen čistá zem...) Už je klid.