Fotbalový skandál o tom, kdo je správný Francouz

[Instrumental Intro] [Verse 1] Mariano Rajoy napsal ostrá slova, Paříž kvůli němu vře teď celá znova. Sestava prý nemá žádné rodné členy, jejich pasy mají nulové prý ceny. Kylian Mbappé s míčem k brance letí, přitom jsou to rodilé a místní děti. Rajoy sleduje jen barvu jejich kůže, hledá, který předek za to všechno může. [Verse 2] Občanství je pro něj pouhá formálnost, při pohledu na tým cítí velkou zlost. Aurore Bergé zuří nad tou divnou zlobou, odsoudila výlev s jasnou, ostrou mluvou. Pedro Sánchez na sociální síti píše, že se za ta slova stydí celá říše. Místo čisté hry se měří původ z dálky, politici vedou staré hloupé války. [Instrumental Break] [Bridge] Philippe Diallo píše jasný vzkaz, že ten starý rasismus je mrazivý ďas. Třiadvacet kluků z celé velké party, mělo rodný list jako ty první karty. Narodili se přímo pod Eiffelkou, teď se musí prát s touhle špínou velkou. Jean-Noël Barrot říká jasnou věc, hloupost s rasismem tu vládne nakonec. [Verse 3] Na mistrovství světa o finále jde se, celá fotbalová Evropa se třese. Rajoy radši počítá ty bílé tváře, nevidí ty kluky v lesku jasné záře. Francie však vyhrává a míří výše, španělský expremiér tiše vztekem dýše. Ať už na tom hřišti vyhraje ten lepší, zášť a hloupý vztek se z toho neulepší. [Outro (Instrumental)]