Maska z internetu a děsivý pláč ve vaně

[Instrumental Intro] [Verse 1] Na síti fotka, úsměv plný něhy, Eva Terézia se ráda chlubí, že její láska nemá žádné břehy, lživá je maska, která cení zuby. Sedm měsíců trvalo to peklo, v banskobystrické smutné nemocnici, z vnitřního krvácení tělo změklo, život zhasl náhle jako knot na svíci. [Verse 2] V Žiaru nad Hronom soud už tiše soudí, ty dva, co měli dítě chránit s láskou, temná se pravda z jejich úst ven loudí, zakrytá dlouho sociální maskou. Eva Terézia, mladá krutá matka, přiznala vinu, pláče před tou stráží, cesta k záchraně byla příliš krátká, za její činy svědomí ji váží. [Drop] [Bridge] Ve vaně stlačili bříško malé dcery, bez kapky soucitu, bez rozumné míry, tenké se střevo pod tím tlakem trhá, do dutiny břišní krev se prudce vrhá. Septický šok pak tělo rychle zdolá, dětská duše marně o pomoc si volá. Dávid však křičí, že on za nic nemůže, to matka prý mu chce teď sedřít z kůže. [Verse 3] Rozsudek přijde, ale život nevrátí, Miuška spí svůj věčný, tichý sen, za hříchy dospělých se životem platí, z té vany hrůzy nebylo cesty ven. Svět tiše pláče nad osudem dítěte, jež mělo poznat pouze lásku, klid a smích, teď už je nejkrásnějším květem na světě, zatímco na zemi zůstal jen těžký hřích. [Outro (Instrumental)]