Šedesát pět metrů vysoká cesta do prázdna

[Instrumental Intro] [Verse 1] V pohoří Harz stojí věž plná ambicí, šedesát pět metrů ční k nebi vysoko. Zábradlí lákalo lidi tam stojící, pohled na krajinu potěší prý oko. Jenže ta krása se změnila v temnotu, pod věží leží teď zlámaná naděje. Svět nechal na chvíli veškerou robotu, nikdo tam netuší, co se to vlastně děje. [Verse 2] Vteřina stačila k volnému pádu zpět, dva dospělí lidé a k tomu jedno dítě. Z výšky se zřítili rovnou na tvrdý svět, osud je polapil do svojí těsné sítě. Policie zkoumá ty stopy tam na dřevě, žádná to nebyla nešťastná náhoda. Sebevražda visí ve vzduchu ve hněvě, smutná je tahleta německá pohoda. [Instrumental] [Bridge] Agentura De pe á vysílá zprávy, nejvyšší vyhlídka spláchla své sliby. Kolem se zelenají lesní trávy, kde v lidské duši se staly ty chyby? Konec je rychlý a na dně je ticho, turistická pýcha teď utrpěla šrám. Svírá mě v krku a bolí mě břicho, v té výšce zůstal jen studený chrám. [Verse 3] Poutníci u věže dnes tiše postojí, nejvyšší věž teď zeje chladnou samotou. Všichni se ptají v marném nepokoji, proč lidská mysl kráčí za touto temnotou. Zůstal jen pomník z kovové oceli, nad krajem divokým se šedá mračna honí. Skončili život tam v chladné posteli, poslední umíráček smutně pro ně zvoní. [Outro (Instrumental)]