NEBYL ČAS (AŽ PŘIJELA ZUBATÁ)

[Hook] Nikdy není ten správný čas, znáte ty řeči, pořád je práce, fotbal a nebo křeči. Až když ti doktor řekne: „Máš to sečtený,“ najednou chceš bejt hrozně rychle ženatý! [Instrumental Build-up] [Verse 1] Marcel je v Opavě, padesát jedna, září mu přineslo zprávy až ze dna. Rakovina není rýmička, to všichni víme, v nemocnici na zázrak marně civíme. Dvacet let neviděl plášť ani doktora, teď je tam pečenej vařenej, potvora. Hubenej na kost a v očích má otázku, zda stihne veselku, než skončí na pásku. [Pre-Chorus] Sestřičky kmitají, nálada houstne, kdo tohle nevidí, ten tomu neusne. [Chorus] Dvacet tři let spolu žijí na hromádce, na úřad nešli, prý měli to v zahrádce. „Nebyl čas, nebyl čas,“ zní to tak dojemně, teď pro ně sanitka houká tak příjemně. (Houká příjemně) Láska až za hrob, doslova a do písmene, když zubatá s kosou už u dveří sežene. (Už sežene) [Post-Chorus] Nebyl čas, nebyl čas, teď ho máš akorát nadoraz. Nebyl čas, nebyl čas, smrtka ti zlomila vaz. [Verse 2] Na pokoji leží a chystá si kvádro, tohle je reality show, to tvrdý jádro. Oblek je pěknej, ten šviháckej styl, ale on chudák nám pár kilo zyl. Kalhoty padají, co s tím teď uděláš, sestřička s nůžkama, to je ta pravá stráž. Do pásku bodnula dírku zas o kus dál, aby nám ženich u oltáře neplandál. [Pre-Chorus] Sestřičky kmitají, nálada houstne, kdo tohle nevidí, ten tomu neusne. [Chorus] Dvacet tři let spolu žijí na hromádce, na úřad nešli, prý měli to v zahrádce. „Nebyl čas, nebyl čas,“ zní to tak dojemně, teď pro ně sanitka houká tak příjemně. (Houká příjemně) Láska až za hrob, doslova a do písmene, když zubatá s kosou už u dveří sežene. (Už sežene) [Verse 3] Jana je nevěsta, čekala dekády, až Marcel dostane ty správný nápady. Sanitka snů je teď svatební kočár, místo koní pod kapotou naftovej močál. Petra to řídí a veze je za štěstím, krásnou tou krajinou, pryč z města předměstím. Doklady předala, razítko bouchlo, hlavně že auto jim po cestě nebuchlo. [Bridge] Je to sen poslední, trochu to mrazí, když život do cíle tak rychle vrazí. Papír je podepsán, prstýnek navlečen, Marcel je konečně do chomoutu zavlečen! [Chorus] Dvacet tři let spolu žijí na hromádce, na úřad nešli, prý měli to v zahrádce. „Nebyl čas, nebyl čas,“ zní to tak dojemně, teď pro ně sanitka houká tak příjemně. (Houká příjemně) Láska až za hrob, doslova a do písmene, když zubatá s kosou už u dveří sežene. (Už sežene) [Outro] Tak vidíš Marceli, máš co jsi chtěl, hlavně že´s na tu svatbu nakonec nezapomněl. Nebyl čas...