Duševní zdraví jako priorita pouze na papíře

[Instrumental Intro] [Intro] Vláda nám hlásí, jak moc o lidi prý dbá, z krizové linky se jen ticho ozývá. [Chorus] Voláte o pomoc, v hlavě vám hučí, úředník v klidu si u kávy sedí. Dál se v té úzkosti kdekdo jen mučí, ministerstvo však do tmy jen hledí. Nikdo nás dýchat už správně neučí, papíry v šanonech pravdu už vědí. [Post-Chorus] Priority zhasly, krizovka končí, stát se teď se všemi trpícími loučí. [Breakdown] [Verse 1] Dvacetiletá Anna tehdy v noci, prožila hrůzu, když partner ji škrtil. Bez cizí pomoci, bez kousku moci, rozchod jí málem už naději zdrtil. Linka sto šestnáct sto dvacet tři celá, držela naději pro ty, co pláčou. Supervizorka Hermánková bděla, škrty však s lidskými životy skáčou. [Chorus] Voláte o pomoc, v hlavě vám hučí, úředník v klidu si u kávy sedí. Dál se v té úzkosti kdekdo jen mučí, ministerstvo však do tmy jen hledí. Nikdo nás dýchat už správně neučí, papíry v šanonech pravdu už vědí. [Bridge] Osmdesát procent z peněz sotva zbylo, ministerstvo práce dává ruce pryč. Naše duševní zdraví se utopilo, jejich priorita ztratila svůj klíč. [Chorus] Voláte o pomoc, v hlavě vám hučí, úředník v klidu si u kávy sedí. Dál se v té úzkosti kdekdo jen mučí, ministerstvo však do tmy jen hledí. Nikdo nás dýchat už správně neučí, papíry v šanonech pravdu už vědí. [Outro] Voláte marně, už nikdo to nezvedá, naše krizová cesta se rozpadá. [Outro (Instrumental)]