Třicet tisíc ukradených písní v břiše robota

[Instrumental Intro] [Verse 1] Stroje v tichu noci tiše chroupou tóny, (ano, chroupou) hudba starých mistrů mizí v černé díře. Právníci už v New Yorku leští telefony, Sony tasí zbraně v nekompromisní víře. [Verse 2] Soudce v červnu řekl, že to k první kauze nesmí, třicet tisíc skladeb nelze jen tak přidat. Sony ale nespí, nový proces vesmír musí spatřit hnedka, nelze se dál střídat. [Drop] [Chorus] Udio si hraje na velkého krále, (velkého krále!) basa s bicím šlape v generátorové hale. Za ty krádeže teď přišel tvrdý účet, místo tvoření teď budou v soudní síni kňučet. [Verse 3] Data z tréninku teď prstokladem měří, každý malý otisk odhalil ten podvod. Udio prý věří, že jim někdo uvěří, když zkopírují kánon, že to byl jen doprovod. [Chorus] Udio si hraje na velkého krále, (velkého krále!) basa s bicím šlape v generátorové hale. Za ty krádeže teď přišel tvrdý účet, místo tvoření teď budou v soudní síni kňučet. [Verse 4] Trénovali robota na slavných hlasech z desek, miliardy dolarů teď lítají vzduchem. Každý starý autor prožívá dnes děsek, zatímco stroj kopíruje umění jen uchem. [Chorus] Udio si hraje na velkého krále, (velkého krále!) basa s bicím šlape v generátorové hale. Za ty krádeže teď přišel tvrdý účet, místo tvoření teď budou v soudní síni kňučet. [Outro (Instrumental)]