Sláva pro papeže skončila v českém rumišti

[Instrumental Intro] [Verse 1] V Březové u Karlových Varů stával hrdý dům, (Ó ano) který kdysi dával křídla velkým sklářským snům. Pro papeže pekli servis, zlacený byl kraj, Titanic měl od nich misky, v kterých kvetl máj. Konsorcium EPIAG vládlo, drželo tu moc, státní podnik po válce tam dřel dnem i noc. Divoká pak privatizace vzala lesk a dar, nové tisíciletí přineslo jen zmar. [Verse 2] Pirkenhammer opuštěný v lese tiše hnije, stará sláva v drahých aukcích marně ještě žije. Jedenáct je hřišť na fotbal, kde dnes roste tráva, v rozpadlých a starých zdech se nezachrání sláva. Majitel chtěl ruskou vesku v kopcích postavit, bohatými chalupami panství vybavit. Alexandr Mizjuk z kanclu dává jasný hlas: (Tak poslouchej) na prodej té velké trosky bude hodně času zas. [Instrumental Break] [Bridge] Deset milionů eur chtěli na začátku, dneska by tam radši měli domky v jednom řádku. Stavět se prý budou byty, developer musí být sytý. Je to hrozně drahá věc, vyhasla ta slavná pec. Kdo si koupí drahý sen? Sotheby's ho láká ven. [Verse 3] Na troskách se v noci chladný jarní vítr honí, nikdo už tam na zlacený talíř nezazvoní. Titanic šel ke dnu, v lidech tehdy byla panika, stejně tiše mizí tahle slavná stará fabrika. Ruská vize zmizela jak pára nad tou sutí, do nákupu starých ruin se dnes nikdo nenutí. Papežský lesk skončil v kopcích pod nánosem špíny, na prodej jsou fotbalová hřiště plná hlíny. [Outro (Instrumental)]