Srb visel z okenka letadla, manzelka ho drzela za nohy

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] Ljubiša Karović chtěl jenom letět domů. Místo toho z okénka koukal přímo do hlubiny. [Verse 1] Jedenašedesátiletý Ljubiša v klidu spal, než se z pravého motoru silný třesk ozval. Lopatka z turbíny okénko v mžiku prorazila, strašlivá síla podtlaku muže ze židle vymrštila. Proletěl tělem ven, jen nohy v palubě měly místo, v tu chvíli na obloze nebylo vůbec nic jisté. Jeho žena Svetlana ho za nohy chytit dokázala, nad propastí s obrovským strachem o život rvala. [Chorus] (Drž se!) Ljubiša visí z okna ven, tohle je krvavý a hrozný sen. Podtlak ho táhne do mraků, ve výšce šest tisíc metrů na zázraky věřit zkus! [Verse 2] Ljubiša říká, že od té doby má těžký spánek, děsí ho každý zvuk i pouhý večerní vánek. Trpí otoky hlavy a ortézu na krku nosí, při každém zvuku motoru o pomoc nebe prosí. Dočasně mu ochrnula celá pravá strana těla, Svetlana ho však v té hrůze pevně držet chtěla. Cestující z okolních sedadel jim nakonec pomohli, aby ho společně zpátky do kabiny vtáhnout mohli. [Chorus] (Drž se!) Ljubiša visí z okna ven, tohle je krvavý a hrozný sen. Podtlak ho táhne do mraků, ve výšce šest tisíc metrů na zázraky věřit zkus! [Breakdown] [Bridge] Ljubiša už do letadla nikdy v životě nesedne, každý vzpomínkový okamžik mu v mysli hned vybledne. Stál na hranici smrti a viděl propast pod sebou, přežil jen díky ženě, co stála věrně za ním i s tebou. [Drop] [Chorus] (Drž se!) Ljubiša visí z okna ven, tohle je krvavý a hrozný sen. Podtlak ho táhne do mraků, ve výšce šest tisíc metrů na zázraky věřit zkus! [Outro] Nouzové přistání v Soluni všechno naštěstí ukončilo, manželské pouto obrovské neštěstí nakonec přemohlo. [Outro (Instrumental)]