Zlatá medaile pro babičku bez jakékoliv konkurence

[Intro] (Jde se na to!) Idanna Abignenteová roztáčí svůj sen, v osmdesáti dvou letech slaví každý den. [Instrumental Intro] [Verse 1] V sedmdesáti letech chytla pevně tyč, v Turíně trénuje a drží kondici. Staré a nudné pletení je rázem pryč, teď skáče po kovu jak mladá v ulici. Válka ji naučila pevně bojovat, z modřin na těle nemá vůbec žádný strach. Odvahu může dívkám z okolí jen dát, staříci na lavicích mění se na prach. Cvičí i třikrát týdně, zkouší každý trik, internet tleská, když se ozve síly výkřik. [Verse 2] Na šampionátu sbírá zlaté medaile, soupeřky hledá marně po celém světe. Pravidelně tam prožívá velké chvíle, v kategorii nad sedmdesát rozkvete. Směje se do médií, že je v rohu sama, bez jakéhokoliv boje má první místo. Být jediná je výhra, tvrdí vtipná dáma, na stupních vítězů má volno a vždy čisto. Sledujících má třicet pět tisíc na síti, stařenka v legínách jak nová hvězda svítí. [Breakdown] [Chorus] Věk je jen číslo, kousek kovu studí, Idanna na tyči zas celou pýchu budí. Když nemá soupeře, tak vyhrává ten boj, v osmdesáti dvou je v těle silný stroj. Zlatá medaile na krku znova září, s úsměvem na rtech a bez vrásky na tváři. [Outro] (Věk je jen číslo!) Tak vypněte pletení a vytáhněte tyče, babička z Turína vám ukázala klíče. [Outro (Instrumental)]