Melancholický básník vnímá pondělní studenou frontu s bouřkami a pětadvaceti stupni jako pláč nebes, po kterém úterý a zbytek týdne přinesou návrat slunce, tepla a nové naděje.
[Intro]
[Whisper]
Pláč z hůry padá na unavenou zem...
[Verse 1]
Pondělní nebe shromáždilo stíny,
pětadvacet stupňů nese tento den.
Z mraků padá smutek na staré viny,
studená fronta přinesla svůj sen.
[Pre-Chorus]
Blesk protnul tmu jako náhlý stesk,
v bouřce se ztrácí letní jasný lesk.
Voda smývá prach z neklidných dlaní,
tichý pláč nebes plyne bez ustání.
[Chorus]
Déšť je jen pláč nebes, co čistí duši,
v kapkách se ztrácí ten dávný hněv.
I když hrom v dálce temně buší,
slunce je naděje a nový zpěv.
[Post-Chorus]
(A duši hojí)
[Verse 2]
V úterý už mraky z oblohy mizí,
slunce vrací světu ztracený sen.
Chlad a šedý déšť se stávají cizí,
zpátky se vrací ten teplý letní den.
[Pre-Chorus]
Vzduch po dešti sladkou vůní dýchá,
bouřková mračna odcházejí zticha.
Každá kapka na listu se třpytí,
nová naděje v paprscích svítí.
[Chorus]
Déšť je jen pláč nebes, co čistí duši,
v kapkách se ztrácí ten dávný hněv.
I když hrom v dálce temně buší,
slunce je naděje a nový zpěv.
[Verse 3]
Ve zbytku týdne se teplo pevně vrátí,
horké paprsky zaplaví náš svět.
Stíny na zemi se pomalu zkrátí,
letní čas rozkvete jako sladký květ.
[Bridge]
V kapkách deště byla tichá krása,
však slunce nese milost a svit.
Po těžké bouři srdce se jásá,
teplé dny přinesou toužený klid.
[Chorus]
Déšť je jen pláč nebes, co čistí duši,
v kapkách se ztrácí ten dávný hněv.
I když hrom v dálce temně buší,
slunce je naděje a nový zpěv.
[Outro]
[Whisper]
Pláč nebes utichl...
Slunce je naděje...
(Přichází klid)