Padla betónová Rovnováha, magistrát k ní stavěl billboardy

[Intro] (Dávej pozor!) [Instrumental Intro] [Spoken Word] U Barrandovského mostu stávala třicet tun těžká plastika Rovnováha. Praha se o ni třicet let nestarala, až se prostě zhroutila. [Verse 1] U mostu na Barrandově stojím dneska zmatený, šest metrů vysoké dílo leží na dně zlomené. Sochař Josef Klimeš tvořil beton velice spolehlivý, jenže město na údržbu nemělo čas zmlsané. Ludmila Sedlák Mojžíšová popisuje přístup tichý, rodina už dlouhé roky bojovala za změnu. Magistrát jen krčil rameny a páchal velké hříchy, nechali tu kousek umění jít přímo k prameni. [Chorus] (Rovnováha padá!) Betonový kolos leží na silnici, rovnováha zmizela a Praha se jen dívá. Úředníci v kancelářích byli slepí spící, vnučka autora teď smutnou pravdu zpívá. [Post-Chorus] (To nečekal nikdo!) Sutiny leží na cyklostezce kousek od vody, nikomu se naštěstí vůbec nic zlého nestalo. [Verse 2] Po roce dva tisíce přišla nabídka fakt šílená, dědu tenkrát oslovili s nápadem tak drsným. Zda by mohl sochu zakrýt reklama ta zářená, billboardem ji schovat kamsi před pohledem snadným. Sochař Josef takový hnus odmítl bez váhání, považoval takový plán za urážku díla. Město radši postavilo poutač vedle pro hraní, impregnace materiálu v plánech neotkvitla. [Chorus] (Rovnováha padá!) Betonový kolos leží na silnici, rovnováha zmizela a Praha se jen dívá. Úředníci v kancelářích byli slepí spící, vnučka autora teď smutnou pravdu zpívá. [Guitar Solo] [Build] [Drop] [Chorus] (Rovnováha padá!) Betonový kolos leží na silnici, rovnováha zmizela a Praha se jen dívá. Úředníci v kancelářích byli slepí spící, vnučka autora teď smutnou pravdu zpívá. [Outro] Teď se chystá replika pod vedením Teje, Kloknerův ústav zná už každý detail prkna. Kdo se staral o údržbu, ten se dneska směje, když na zemi leží beton a je z toho skvrna. [Outro (Instrumental)]