Smrt na chodníku a čisté svědomí

[Hook] Nové Město, sirény a pláč, osud rozdal karty, krutý hráč. Josef volant držel, pak přišla tma, soud teď řekl, že to vina nebyla. [Instrumental Build-up] [Verse 1] Sedmdesát sedm křížků Josef Volf už nosí, v Novém Městě nad Metují smrtka brousí kosy. Jel ulicí Českých legií ve svém voze, nikdo tenkrát netušil, že dojde k téhle hrůze. Najednou prý přišla tma a vypnulo se tělo, auto jelo bez vlády a na chodník to vmjelo. Šestiletý chlapec tam svůj život bohužel ztratil, zatímco pan řidič se do bezvědomí zklatil. [Pre-Chorus] Znalci v pláštích kývají, že nemohl to tušit, i když srdce rodičů teď přestávají bušit. [Chorus] Soud ho zprostil viny, je to černé na bílém, nebyl v tom alkohol ani žádný zlý cíl. Epilepsie skrytá, co udeří jen jednou, spravedlnost je slepá a ruce k nebi zvednou. (Zvednou) Kladívko uhodilo, paragrafy mlčí, jen svědomí a bolest v tichu tiše křičí. (Křičí) [Post-Chorus] Zproštěn viny. Zproštěn viny. Tragédie bez zločinu, jenom černé stíny. [Verse 2] U soudu v Náchodě teď padnul tenhle ortel, že pan řidič nemohl tušit tenhle smrtící koktejl. Prý to byla prvá ataka a nemoc skrytá, epilepsie, co se v mozku tiše, zrádně zmítá. Nebyl to prý trestný čin, jen tragická náhoda, i když pro pozůstalé je to zrádná dohoda. Žádný zákaz řízení a žádná podmínka, zbyla jenom na hřbitově smutná vzpomínka. [Pre-Chorus] Znalci v pláštích kývají, že nemohl to tušit, i když srdce rodičů teď přestávají bušit. [Chorus] Soud ho zprostil viny, je to černé na bílém, nebyl v tom alkohol ani žádný zlý cíl. Epilepsie skrytá, co udeří jen jednou, spravedlnost je slepá a ruce k nebi zvednou. (Zvednou) Kladívko uhodilo, paragrafy mlčí, jen svědomí a bolest v tichu tiše křičí. (Křičí) [Verse 3] Nikdy dříve neměl záchvat, tvrdí doktor zpráva, předpisy prý neporušil, tak to říká práva. Auto se prý změnilo ve zbraň bez kontroly, srdce matky krvácí a rány se nehojí. Josef vinu necítí, prý svědomí má čisté, i když pod koly vozu nikdo neměl místo jisté. Zákon mluví jasnou řečí o vině a trestu, někdy ale osud volí hodně krutou cestu. [Bridge] Státní zástupce se mračí, zváží odvolání, proti nemoci a smrti není žádné stání. Jedna chvíle bez vědomí, jeden vyhaslý dech, zůstal jenom pomníček na těch našich cestách všech. Je to spravedlnost? Nebo jenom smůla? Když se lidský život změní v číslo nula. [Chorus] Soud ho zprostil viny, je to černé na bílém, nebyl v tom alkohol ani žádný zlý cíl. Epilepsie skrytá, co udeří jen jednou, spravedlnost je slepá a ruce k nebi zvednou. (Zvednou) Kladívko uhodilo, paragrafy mlčí, jen svědomí a bolest v tichu tiše křičí. (Křičí) [Outro] Pan Volf odchází domů. Bez trestu. Ale ten obraz z hlavy... Ten nevymažeš.