Satirická píseň reaguje na zveřejnění sedmdesáti hodin audio nahrávek z roku dva tisíce sedmnáct, kde bývalý americký prezident Joe Biden ukazuje svému spisovateli Marku Zwonitzerovi utajované materiály, zapomíná myšlenky a mluví o tajných dokumentech v garáži.
[Instrumental Intro]
[Intro]
Pásky z roku dva tisíce sedmnáct jsou venku z trezoru,
bývalý šéf Bílého domu čelí zase náporu.
[Verse 1]
Joe Biden sedí s psavcem, paměti své píše, (píše!)
v garáži má tajné spisy, šeptá o nich tiše.
Mark Zwonitzer kouká na složky s razítkem,
prezident už nevzpomíná, co chtěl říct tím výkřikem.
Píseň paměti má díry, fráze náhle mizí,
tajné vládní protokoly jsou mu zcela cizí.
[Chorus]
Co jsem se to vlastně chtěl zeptat, netuším, (netuším!)
tajný papír v garáži dnes večer poruším.
Sedmdesát hodin nahrávek teď světu přináší,
že si starý pán své složky domů odnáší.
[Breakdown]
[Verse 2]
Dva roky se o ty pásky vedly těžké soudy,
teď na světlo vytekly ty zapomenuté proudy.
Robert Hur ho vyšetřoval, popsal jeho stav,
nad nahrávkami zminula žasne celý dav.
Soudní spory skončily a skandál znovu hoří,
obraz staré minulosti se nahrávkou zboří.
[Chorus]
Co jsem se to vlastně chtěl zeptat, netuším, (netuším!)
tajný papír v garáži dnes večer poruším.
Sedmdesát hodin nahrávek teď světu přináší,
že si starý pán své složky domů odnáší.
[Chorus]
Co jsem se to vlastně chtěl zeptat, netuším, (netuším!)
tajný papír v garáži dnes večer poruším.
Sedmdesát hodin nahrávek teď světu přináší,
že si starý pán své složky domů odnáší.
[Outro (Instrumental)]
[Outro]
Joe Biden ztratil nit a pásky dohrály,
tajné složky v garáži si tiše užívaly.