Marocká smršť v Ceutě a svázané ruce vlády

[Instrumental Build-up] [Verse 1] Moře hučí a vlny nesou nový dav, (dav!) do autonomní Ceuty míří tisíc hlav. Mladí muži z Maroka k břehům plavou dál, nikdo z nich se divoké vody nebál. Pláže praskají ve švech a chaos roste hned, místní úřady nemohou dýchat teď. Enkláva v Africe zažívá těžký šok, každou hodinou zrychluje se ten krok. [Chorus] Dva tisíce chlapců přišly přes moře, úředníci zoufale křičí nahoře! Soud vydal zákaz, zpátky nemůže nikdo z nich, na úřadech v Madridu zní jen tichý smích! [Verse 2] Juan Jesús Vivas varuje celý kraj, že pro tolik lidí to vážně není ráj. Je to jak milion nových příchozích těl, co by Madrid za deset dnů uviděl. Centrální vláda alibisticky dává ruce pryč, na soudní paragrafy nepomůže bič. Deportace zpátky už vůbec neprojdou, problémy se přes hranice sypou lavinou. [Chorus] Dva tisíce chlapců přišly přes moře, úředníci zoufale křičí nahoře! Soud vydal zákaz, zpátky nemůže nikdo z nich, na úřadech v Madridu zní jen tichý smích! [Drop] [Bridge] [Rap] Maroko posílá vlnu za vlnou na mořský břeh, místním se v Ceutě tají dech a dochází vzduch i steh. Soudní verdikt řekl jasně: Žádný návrat domů nebude, centrální kabinet jen přihlíží a čeká, co z toho zbude. Představ si milion lidí, co dorazí za deset dní, přesně takhle Vivas popisuje tenhle stav nevšední. Kapacita přetekla a systém je na hraně sil, nikdo z politiků z Madridu nedomyslel tenhle cíl. Mladíci plavou na břeh a chtějí svůj nový start, pro malé město v Africe je to zlá karta z karet. Madrid si alibisticky umyl ruce v panice, a soudy zakázaly přejezdy přes hranice! (Přesně tak!) [Chorus] Dva tisíce chlapců přišly přes moře, úředníci zoufale křičí nahoře! Soud vydal zákaz, zpátky nemůže nikdo z nich, na úřadech v Madridu zní jen tichý smích! [Outro (Instrumental)]