Satirická píseň o tom, jak Ministerstvo zahraničí pod vedením ministra Petra Macinky podruhé nevpustilo novinářku Zdislavu Pokornou na tiskovou konferenci v Černínském paláci. Ministr ji odříznul s tím, že ji pozve na akce pro konspirační blogy, načež Syndikát novinářů pod vedením Ivany Šulákové vyzval k plnému bojkotu.
[Instrumental Intro]
[Hook]
[Sarcastic]
Černínský palác zavírá své těžké brány,
novinářské otázky zas dostaly rány.
[Verse 1]
[Sarcastic]
V Černínském paláci se přísně dveře zavírají,
kdejakou otázku tu radši hnedka zakazují.
Reportérka Zdislava Pokorná tam přišla včas,
zůstala však přede dveřmi a nesmí zneít její hlas.
Ministerstvo zahraničí akreditaci zamítlo,
žádné věcné důvody to veřejnosti neřeklo.
Ministr Petr Macinka pak do mikrofonu prohlásil,
že by jí radši jinej termín pro konspirace vymyslel.
[Verse 2]
[Gritty]
Prej vytvoříme tiskovky pro divný bloky a weby,
tam se tenhle žurnalismus hravě vejít měl by.
Přiřadil ji k desinformacím bez mrknutí oka,
zatímco mu na vrátnici stojí smutná holka.
Reportérka zvyklá ptát se na nepříjemné věci,
zůstává teď na chodníku jako ptáček v kleci.
Státní úřad vybírá si kdo smí dovnitř jít,
koho pustí na tiskovku a kdo musí vyoutován být.
[Bridge]
[Tense]
Syndikát se rozohnil a Ivana Šuláková říká jasně dost,
tohleto je diskriminace a velká zlovůle pro zlost.
Jestliže se ministerstvo omluvu dát zdráhá,
solidarita médií v celém Česku pomoci má drahá.
Bojkot všech těch tiskových akcí okamžitě hrozí,
když se práva na informace takhle hloupě krazí.
Dneska nepustí jednoho a zítra smetou další,
takovéhle praktiky fakt demokracii neusnadní.
[Instrumental Break]
[Verse 3]
[Bold]
Kameramani skládají své těžké stativy a mikrofony,
v sále zbyly jenom prázdný židle a staré tóny.
Ministr se usmívá a myslí si jak vyhrál boj,
přitom sobě vytvořil jen obří mediální stroj.
Otázky se nevypnou tím že zamkneš vrátnici,
pravda zůstane vždy žít i venku na ulici.
Když se z úřadu stane místo pro vybrané tváře,
prasknou všechny iluze a zhasne záře.
[Outro (Instrumental)]