Peklo v tramvaji číslo devět a tajný boj řidičů

[Hook] V devítce je třicet šest stupňů a lidé zuří! (Zpiti horkem!) [Instrumental Build-up] [Intro] Pražská tramvaj veze rozpálené lidské tělo. Tohle léto vážně nikdo zažít zblízka nechce. [Verse 1] Venku praží slunce a v tramvaji roste horko, každý cestující v duchu sakruje nad skvrnou. Lidé na kabinu buší, chtějí chladný vzduch, na řidiče řvou a vnímají ho jako dluh. Klimatizace totiž dávno nefunguje vůbec, řidič sedí v potu, zralý na pořádný úpal. Lidé křičí sprostě, nadávají celou cestu, panuje tu vztek a atmosféra plná trestu. [Instrumental Break] [Verse 2] Řidiči už řekli dost a vzali do ruk papír, na sklo kabiny hned vylepili jasný nápis. Píší tam všem lidem, že je přístroj v poruše, aby zamezili útokům a zlé tuše. Nebylo to lehké rozhodnutí, byla nouze, cedule má chránit před hněvem a křikem pouze. Cestující kouká, přečte si tu zprávu krátkou, místo řvaní mlčí před průhlednou malou vrátkou. [Breakdown] [Bridge] Jenže vedení teď zuří, tohle se jim nelíbí, dopravní podnik po autorech cedulí hned slídí. Místo aby opravili rozbitý ten chladič v voze, pátrají po řidičích jako po hrozbě v groze. To je přece krása, řešení po našem způsobu, zakázat všem cedule a ignorovat zásobu. Řidič dál se potí, cestující dál se mračí, managementu v kanceláři chladný vzduch však stačí. [Verse 3] Linka číslo devět jede dál skrz horké město, na kabině chybí cedule a vaří se tu těsto. Lidé zase buší na sklo, sprostá slova létají, řidiči se pod nátlakem jenom tiše vzdávají. Systém drží pořádek a zakázal též nápisy, podnik raděj utají své nefunkční teď servisy. Cestující potí se a řidič jenom vzdychá, pražská městská doprava zas v letním žáru dýchá. [Outro (Instrumental)]