Rozkaz zní jasně a zbraně míří zpátky

[Instrumental Build-up] [Verse 1] V dvěstě dvacátém pátém pluku v poli, každý malý ústup hrozně bolí. Velitel Oleh Šyrjajev přísně velí, aby všichni v zákopech věrně bděli. Kdo se otočí a zmateně zpátky běží, ten svůj vlastní život uchrání jen stěží. Vojáci tu hledí v hlavně vlastních zbraní, před vlastním velením se těžko brání. [Instrumental] [Verse 2] Pověst o střelbě do vlastních se šíří, kamery a novináři sem teď míří. Wagnerovy praktiky tu znova žijí, vstříc vlastním vojákům teď kulky bijí. Nezákonné vězení a těžké bití, tohle je ten život v neustálém krytí. Cokoli se hýbe, to je terč a vina, na vlastní spolubojovníky padá stín a hlína. [Bridge] Pravidla se změnila a spravedlnost spí, kdo je vlastně nepřítel, to nikdo nevěří. Zákaz ústupu je zapsán krví do bláta, místo podpory tu přijde spoušť a odplata. Zákopy jsou plné strachu z vlastních řad, kde měl stát bratr, tam je dnes jen chlad. Celý velící systém padá pod tíhou vin, z odvážných hrdinů se stává jenom stín. [Verse 3] Dvěstě dvacátý pátý pluk má smutnou slávu, místo vojenské cti vidíme jen vřavu. Oleh Šyrjajev dnes čelí podezření, že v jeho oddílu žádná úcta není. Pravda vychází teď na světlo a svítí, vojáci už nechtějí v té hrůze žíti. Rozkaz střílet do vlastních je velká kaňka, z elitního pluku zbyla prázdná schránka. [Outro (Instrumental)]